neděle 13. července 2014

Herní kukátko

Přináším herní kukátko, jakože drobný přehled her, které mě v poslední době zaujaly a ke kterým tímto říkám pár slov. Nejedná se o žádné novinky, spíš byly zrovna ve slevě na Steamu a tak jsem je výhodně zakoupil.

Update po dopsání: nějak jsem se rozepsal, to je pořádný kukadlo :(

Alan Wake

Za tuto výtečnou hru je zodpovědné finské studio Remedy Entertainment. Původně byla vydána v roce 2010 exkluzivně pro Xbox 360, v roce 2012 následoval port na PC. Jedná se o jakýsi akční hororový adventuroid, ale i já jsem měnil trenky jen jednou, takže to vážně zas až taková hrůza není...

Příběh vypráví o detektivním spisovateli Alanu Wakeovi (nečekaně), který před dvěma lety ukončil svou nejslavnější sérii, a momentálně trpí blokem znemožňujícím mu pohnout s nejnovější knihou. Vydává se tedy se svou ženou Alicí do fiktivního městečka Bright Falls ve státě Washington, aby přišel na jiné myšlenky.

Hra začíná v noční můře, která Alana už dlouho pronásleduje. V ní jede autem lesy podobnými těm v okolí Bright Falls, a vinou mikrospánku srazí stopaře. Když však vystoupí z auta, tělo je pryč. Jakmile se ale Alan vydá dál do lesa, nerozhodný stopař se zase objeví. Bohužel pro Alana je tentokrát obklopen jakousi temnotou, v ruce má sekeru a je hrozně moc naštvaný. Alan se s baterkou a revolverem musí ubránit několika dalším podobným bubákům a dostat k jakémusi majáku (které se v lesích obvykle nestaví, ale tak sen, dobrá...)

Problém je, že Alanovy sny a rozepsaná kniha se tak nějak začnou promítat i do reality. Po sérii podivných událostí (nejdřív Alice zmizí, pak se Alan probudí v nabouraném autě a netuší, co se dělo poslední týden, a nakonec zjistí, že ostrov, na kterém se s Alicí ubytoval, se ve skutečnosti před čtyřiceti lety potopil do jezera) se v Bright Falls začne objevovat stejná temnota, která Alana sužuje ve snech. Přetváří obyvatele v jakési nedobře naložené násilníky chráněné tmou, která se musí odsvítit baterkou a ten zbytek pak odstřelit.

Zajímavé je, že hra vždycky přijde s nějakou výmluvou, proč je zrovna teď nutné trávit čas uprostřed temného lesa nebo ve starém železničním tunelu, popřípadě v opuštěné důlní šachtě...

Naštěstí se vyskytují i komické prvky, výborný je hlavně Barry Wheeler, Alanův literární agent - tlustý a bojácný chlapík v havajské košili a zářivě oranžové bundě, který po lesích běhá ověšený vánočními světýlky, aby se chránil před temnotou. Nebo bratři Odin a Tór Andersonové - dřívě slavní rockeři ze skupiny Old Gods Of Asgard, teď dva senilní staříci z pečovatelského domu, kteří však nakonec vypadají jako jediní při smyslech.

Tady bych měl odbočit k soundtracku, se kterým Old Gods Of Asgard souvisejí. Ti mají ve hře celkem tři písničky, které jsou poměrně úzce spojeny s dějem, a které nahrála finská rocková skupina Poets Of The Fall. Jejich písnička War navíc hraje ve hře v rádiu (tentokrát již pod jejich pravým jménem) a hlasatel zmiňuje, že mu připomínají místní kapelu Old Gods Of Asgard. Velmi vtipné! Jinak je soundtrack moc pěkný a na rozdíl od hry není ani moc ponurý.

Co se autorům povedlo skutečně na jedničku, je prostředí. V těch pár momentech, kdy nevládne naprostá tma, se ukáže krásná lesnatá oblast s pár jezery okolo Bright Falls. Samotné Bright Falls jsou poměrně uvěřitelné malé město s vlastním šerifem (tedy, šerifkou), bláznem (zase je to žena, ale nevím jak je holka od blázna), bistrem kam všichni chodí a rádiovou stanicí, jejíž vysílání hráče provází. Opravdu to vypadá, jakože se všichni obyvatelé navzájem znají a vědí o sobě první poslední.

Celá hra je rozdělena do šesti přibližně hodinu a půl dlouhých epizod, z nichž každá opravdu působí jako díly seriálu, protože končí zpravidla v tom nejnapínavějším momentu. Bylo by rozhodně nepříjemné muset čekat týden na pokračování. Následují dvě kratší epizody, které dovysvětlují, co se to sakra stalo na konci hry a jak to bylo dál. A konečně navazuje Alan Wake's American Nightmare, což je velmi zajímavé pokračování. Odehrává se v arizonské poušti, kde je Alan chycen v časové smyčce a znovu a znovu zažívá to samé, přičemž při každém průchodu se o kousek přiblíží vysvobození. Moc pěkné, ještě méně strašidelné, autoři si tam i docela dělají legraci z původní hry a příběh se v podstatě uzavře. Druhý díl je ale tak nějak slíbený, takže uvidíme, kam to povede.

Deus Ex: Human Revolution - Director's Cut

Mám rád cyberpunk. Deus Ex: Human Revolution jsem proto hrál už asi pětkrát, ale teď poprvé jsem si zahrál i Director's Cut verzi, kterou jsem si sehnal o Vánocích.

Deus Ex: HR je stealth akční RPG odehrávající se v roce 2027. Ve světě frčí augmentace - nahrazování končetin a orgánů umělými, fungujícími lépe než ty lidské. Využití je samozřejmě v lékařství, ale také mezi nadšenci do technologií a superschopností. Augmentace ovšem přichází za určitou cenu. Předně se z nositele stává závislák na (drahé) látce zvané Neurophozyne, která potlačuje odmítnutí augmentací tělem. A dále, což je jedno z témat, kterými se hra zabývá, jaksi ztratí své lidství a vymění ho za kov a kolečka.

Hráč se ocitne v kůži Adama Jensena, bývalého člena jednotek SWAT, nyní šéfa bezpečnosti v jedné z vedoucích světových firem na augmentace, Sarif Industries. Hned na začátku ve svých povinnostech tak trochu selže (ona to ale není moc jeho chyba, snažil se), když do Sarifu vtrhne ozbrojené komando a zavraždí pětici nejlepších vědců, kteří se právě chystali prezentovat jakousi revoluční technologii. Pro Adama to má poměrně hluboký dopad - jednak je jednou ze zabitých vědců jeho bývalá přítelkyně Megan Reed, druhak je sám při útoku téměř zabit.

Následuje první ztráta lidskosti, protože samozřejmě nastoupí augmentace. Jak se později dozvíme, Adamova zranění vyžadovala "jen" výměnu jedné ruky a pár drobností v těle a hlavě, ale Adamův šéf David Sarif, nadšenec do augmentací, se rozhodl nechat mu rovnou vyměnit i druhou ruku, nohy a ještě víc drobností v těle a hlavě. Chtěl tím z Adama vytvořit jednočlenné zabijácké komando a poslat ho po stopách ozbrojenců, kteří je napadli. Adam je z nového těla samozřejmě poněkud rozladěný (odtud jeho catchphrase) a protestuje, ale koneckonců se chce taky pomstít. Tak poslechne šéfa a vydává se na své pátrání, které ho zavede z Detroitu do Číny, Toronta, Singapuru a nakonec až do Arktidy.

K dispozici má spoustu husťáren, které jeho nové tělo umí - umělé plíce filtrují jedovaté látky, pružiny v nohách umožňují výš skákat, z pasu může střílet do okolí výbušné projektily, krátkodobě vidí skrz stěny, v pažích má výsuvné čepele... Boba Fett by se mohl jít zahrabat. Tyhle husťárny si postupně odemyká jak nachází upgradovací software (nezapnuli mu rovnou všechno, aby ho nepřetížili, což je pomerně smysl dávající okecání obvyklého levelingu). Dále umí používat celou horu zbraní, která se ve hře dá najít - od obyčejných pistolí, pušek a sniperek přes méně obvyklé kuše a tasery až po scifi laserové a plasmové pušky. Je pak na hráči, jestli chce být hodný strejda a všechny nepřátele šetrně mlátit ocelovými pěstmi a střílet do nich z taseru a uspávací pušky, nebo zlý cyborg a využít i smrtonosnější zbraně (pistole s tlumičem vždycky vydá takové uspokojivé "plop" když někoho sundá).

Na hře se mi vždycky hrozně líbily tři věci:
Za prvé: barevná stylizace. Téměř všechno ve hře je v odstínech černé, šedé a žluté barvy, což okolí dodává sice ponurý, ale taky takový moderní, technoelektrický (to jsem si právě vymyslel a líbí se mi to) dojem.
Za druhé: architektura. Sami autoři stylu říkají cyber-renaissance, kdy všechno vypadá hrozně moderně a c00l, ale zároveň tak nějak hrozně nóbl a vznešeně (nemám ponětí jak vypadá renesance, ale určitě nóbl a vznešeně).
Za třetí: tvůrcům se moc hezky podařilo zpracovat to, že hráč pracuje pro nějakou firmu. Je to drobnost, ale moc se mi líbí, jak je areál Sarifu přístupný, takže si člověk může prošmejdit kanceláře, každý zaměstnanec má nějaký svůj malý backstory, navzájem si dělají schválnosti a tak. Ve firmě jsou sekretářky, právníci, výzkumníci, strážní, Adam přímo spolupracuje s vedoucím počítačové bezpečnosti Frankem Pritchardem a pilotkou Faridah Malik a celkově je tam docela živo, takže to působí uvěřitelně.

No a ještě k tomu Director's Cut a už asi končím, moc rád bych se rozepsal ještě o tom jak je tam všechno krásně ponuré a depresivní, jak si autoři pohráli s detaily a postavami, že to přináší pár poměrně rozumných myšlenek a námětů na budoucnost a tak, ale Lara Croft čeká.

Director's Cut edice přináší předělané souboje s bossy, na které si spousta hráčů stěžovala. Sice je pořád nejde vyřídit nějak mírumilovně (příběh tak nějak počítá s tím, že je Adam zabije), ale aspoň už si přijdou na své i hackeři a tichošlápkové. Dále došlo k různému vypucování grafiky a detailů, ale ne zrovna něco, z čeho by si člověk sednul na zadek (taky to vyšlo v roce 2011, na grafice není moc co vylepšovat). DLC The Missing Link je už napevno zakomponované do hry, nemusí se spouštět další soubor. Je přiložen dokument o tvorbě hry (na ten jsem se vlastně pořád nepodíval!) A nejlepší na konec, přímo ve hře je komentář autorů - paráda!

Ve hře jsou teď stovky míst, kde se rozstvítí ikonka komentáře, a pak stačí kliknout a přehraje se krátká sekvence, kde se několik autorů (mimo jiné hlavní grafik, zvukař, spisovatelka a producent) baví o tom, proč právě tohle řešili takhle, co mohlo být jinak, jaké s tím měli problémy a podobně. Do toho tak různě vtipkují a smějí se a celkově je moc příjemné poslouchat je, jak vzpomínají na tvorbu hry, člověk se mimo jiné dozví něco víc o Deus Exu a o tom, jak se vlastně hry dělají.

Tomb Raider

Další pokračování série, nazvané poměrně prostě, nás zavádí do dob, kdy Lara Croft teprve začínala svou kariéru tomb raidera. Není jí ještě sto padesát let jako Angelině Jolie a není to superhrdinka, která ustojí úplně všechno. Autoři se k ní naopak vůbec nechovají hezky, a tak hned na začátku spadne na železný výčnělek a probodne si břicho, několikrát se propadne do různých děr a jeskyní, valí se tunely, unášejí ji řeky a mlátí s ní o všechno kamení po cestě, lidi do ní střílejí, kopou a mlátí a celkově Lara působí dojmem, že by se nejradši na všechno vyprdla, šla domů a dala si zmrzlinu.

To ale nejde, protože s partou výzkumníků uvízla na ostrově poblíž Japonska, který je obklopen tajemnou bouří, jež znemožňuje komukoli opustit ostrov, a naopak všichni kolemplovoucí/letící jsou na ostrově ztroskotáni. To se ukáže záhy, jelikož ostrov je plný velmi nepřátelsky naladěných ztroskotanců, kteří zde založili jakýsi praštěný kult plný smradlavých chlapů z Ruska (sausage fest). V jejich čele stojí ze všech nejpraštěnější kněz, který se pokouší oživit dávnou císařovnu ostrova ve víře, že tím uklidní bouři, takže se všichni budou moct vrátit domů (v tom vlastně není tak daleko od pravdy). Lara musí najít své zbylé kolegy, přežít útoky kultistů, zachránit svou kamarádku před obětováním a nakonec skutečně oživit dávnou královnu a uklidnit tak bouři...

Ukázalo se totiž, že dávní obyvatelé ostrova, kteří vymřeli před dávnými věky, nějakým způsobem nevymřeli před dávnými věky a udrželi se naživu, takže se dá v rozpadlých chrámech potkat nějaký ten prastarý, lehce nemrtvý samurai (naladěný zhruba stejně jako všichni kultisti dohromady, to znamená nic moc). Ti nemají rádi, když se jim někdo hrabe v císařovně, takže nejsou zrovna nápomocní.

Lara bohužel nedisponuje svými dvěma ikonickými bouchačkami, na trestání kultistů má spíš tak různě co najde a ukradne - luk, pistoli (ne, nevím proč si nevezme i tu druhou, bylo by to hustý), brokovnici, samopal, cepín. Zbraně lze různě vylepšovat nalezenými materiály, takže se třeba omotá pažba brokovnice kusem hadru, aby se zmenšil zpětný ráz (tomu bych věřil), slepí se dva zásobníky dohromady kvůli rychlejšímu přebíjení (tomu taky) nebo se dřevěný luk přestaví v takový ten ultramoderní soutěžní se spoustou závažíček a koleček (tomu už moc ne).

Není tu ani moc proslavených "environmental puzzles", které přebral Assassin's Creed, kdy se má ideálně na čas proskákat nějakou šílenou jeskyní plnou chytátek a hopsátek. Většinou je to prostě o procházení džunglí, kosení kultistů a sbírání pokladů v hrobkách (to mě vyloženě nebavilo, asi jsem spíš tomb hater).

Blbostí na sebrání jsou tu skutečně hromady. Jednak materiál na vylepšování zbraní, dále pak předměty, které tu zůstaly po původních obyvatelích, šrot co si na ostrov přivezli vojáci za druhé světové války, různé bobule a maso ze zvířat, poklady a GPS cachky. Pak se taky dají pálit vlajky, odpalovat námořní miny, zapalovat obětní ohýnky na sochách a spousty dalších kravin, a to všechno se počítá do úspěšného splnění hry. Já měl na konci něco přes 60%, protože tohle mě fakt nebavilo.

Jako taková jednohubka (herní doba okolo 9 hodin) to neurazí, po tu dobu si hra tempo udrží a jako pokračování známé série je to poměrně povedené, ale jsou to nějaké tři týdny co jsem to dohrál, a o moc víc si z toho nepamatuju.

Žádné komentáře:

Okomentovat